... aneb koutek jednoho kafaře

Kafařův notýsek

Deštník na heslo

30. září 2017 v 11:03
Mám deštník na heslo (a to heslo neznám). Nebo je to deštník aristokrat, vyrobený z ušlechtilých materiálů, který poslouchá, jen když to uzná za vhodné. Či snad jsem já nešikovný ? Každopádně s ním pokaždé zápasím. Jako tuhle, když jsem šel z práce a pršelo. Řekl jsem si: roztáhnu ho. A tak jsem s ním mával, tlačil, táhal, bouchal do něj, kroutil, posléze i přemlouval, nakonec prosil.

Sprcha

18. září 2017 v 17:45
Včera u nás moc hezky pršelo. Já se akorát chystal do sprchy a tak mne to napadlo. Seberu ručník, mýdlo a gumovou kačenku, na sebe nasoukám plavky a vyrazím na dvorek. Máme tam nový plastový zahradní nábytek (no nábytek - stolek a čtyři židličky), takže bych si tam mohl i sednout. Měl bych to bez točení kohoutkem a ještě bychom ušetřili za vodu. A vypadat jako Schwarzenegger za časů Barbara Conana, mohl bych i vybírat vstupné.

Děvět dnů

14. září 2017 v 20:06
Mám-li být přesný, devět pracovních dnů. Mám-li být ještě přesnější, devět dnů počínaje pondělkem jednoho týdne a konče čtvrtkem následujícího týdne. Mám-li být naprosto konkrétní, devět dnů mezi dvěma závozy papáníčka pro dětičky do školičky v rámci projektů "Ovoce do škol" a "Mléko do škol". Jde o dny, kdy skáču radostí, že nemusím počítat bedýnky s ovocem, zeleninou, jogurty, pitíčkem a nevím čím ještě, pak to všechno třídit a chystat na hromádky pro jednotlivé třídy a nakonec ještě vydávat dětem jako babička v šátku na tržnici. Nic proti babičkám a nic proti tržnici.

Noci s upírem

31. srpna 2017 v 17:54
(Na konci textu též rozluštění hádanky z předchozího článku)

Nene, nejde o žádnou teen-romantiku na způsob Stmívání. Tohleto je čistokrevný horor. No zkuste spát dvě noci po sobě v jedné místnosti s velmi hladovou komářicí. První noc byla z úterka na středu. Už u počítače se mi zdálo, že mi něco piští kolem hlavy. Když jsem se pak ve vedlejší místnosti, mém pokojíku, snažil usnout, pískot se vrátil. Oháněl jsem se, na posteli málem skákal, ale komár evidentně přežil. Druhý den, vlastně večer, totiž nastalo to stejné.

Zajímavé časy

21. srpna 2017 v 19:05
Raději bych byl, kdyby nebyly. Mám rád takové ty obyčejné dny, kdy se nic vyjímečného neděje, kdy vše běží dle zaběhnutého stereotypu. Letní prázdniny moc rád nemám. Tedy, tu část, kdy čerpám dovolenou, tu ano. Ale pak ten zbytek, ten bych si s radostí odpustil.

Kopírka

22. února 2017 v 18:48
Teprve únor máme, čili ne zrovna moc dlouho od začátku roku. A už jsem musel zase volat opraváře na kopírku. Já se vlastně tomu parostroji ani nedivím, že nechce pracovat. Kdo by zvládal takový nápor učitelek a učitelů každý den, každou hodinu, každý týden, každý měsíc - vyjma snad letních prázdnin, kdy u ní stávají toliko pan ředitel, paní účetní a má maličkost.

Nedělní

14. února 2017 v 20:15
Vím, že je dnes úterý (či jiný den, dle toho, kdy tyhle řádky někdo čte). Já se nicméně v pár větách vrátím k neděli. Konkrétně k odpoledni. Nevím, jak jinde, ale u nás bylo krásně. Sluníčko šimralo svými paprsky zbytky zledovatělého sněhu, obloha se zbavila ocelové šedi a převlékla se do modré a celkově to kolem dokola vypadalo, že jaru už je v koutě dlouho a hrozí už už propuknout.

Ranní Haf !

17. srpna 2016 v 20:59
Sotvaže jsem ráno otevřel dveře od domu, abych pravou nohou vykročil do práce, zaslechl jsem odkudsi hlasitý štěkot. Chvilku na to se ze zatáčky kousek přede mnou vynořila paní vedoucí kolo a taky rozdováděný pejsek. Jako zajímavost dodávám, že jde o sousedy. Ne naše, ale sobě navzájem. Právě tato skutečnost posílila moji zvědavost a tak jsem se snažil pochopit, co se vlastně děje.

Zazvonil zvonec

4. srpna 2016 v 18:21
...a dovolené je konec. Tři týdny volna a příjemného nicnedělání (až na hlídání dětí, umývání nádobí, čištění zubů, stlaní postele, návštěvy u zubařky...) jsou už historií a já si zase zvykám na školní prostředí. Zatím je hodně špinavé, protože u nás řádí řemeslníci. Nedokáži si představit, že za necelý měsíc by ty stejné chodby, kde se nyní válí zednické nářadí, kýblíky s kdoví čím a spousta špíny, měly zářit čistotou a vítat děti po prázdninách.

Škytací

11. května 2016 v 18:10
Co jsem to ....škyt.... vlastně chtěl ....škyt.... napsat ? ....škyt.

Aha. Že mám škytavku. Ne že bych se chtěl chlubit, je to prostě tak. Po návratu z práce jsem se dobře najedl a s posledním soustem ze mne vyšlo první škytnutí. Brzy to budou dvě hodiny a škytám furt. Ale pár hodin, to ještě nic není.

 
 

Reklama