Kafařův notýsek

Kopírka

22. února 2017 v 18:48
Teprve únor máme, čili ne zrovna moc dlouho od začátku roku. A už jsem musel zase volat opraváře na kopírku. Já se vlastně tomu parostroji ani nedivím, že nechce pracovat. Kdo by zvládal takový nápor učitelek a učitelů každý den, každou hodinu, každý týden, každý měsíc - vyjma snad letních prázdnin, kdy u ní stávají toliko pan ředitel, paní účetní a má maličkost.

Nedělní

14. února 2017 v 20:15
Vím, že je dnes úterý (či jiný den, dle toho, kdy tyhle řádky někdo čte). Já se nicméně v pár větách vrátím k neděli. Konkrétně k odpoledni. Nevím, jak jinde, ale u nás bylo krásně. Sluníčko šimralo svými paprsky zbytky zledovatělého sněhu, obloha se zbavila ocelové šedi a převlékla se do modré a celkově to kolem dokola vypadalo, že jaru už je v koutě dlouho a hrozí už už propuknout.

Ranní Haf !

17. srpna 2016 v 20:59
Sotvaže jsem ráno otevřel dveře od domu, abych pravou nohou vykročil do práce, zaslechl jsem odkudsi hlasitý štěkot. Chvilku na to se ze zatáčky kousek přede mnou vynořila paní vedoucí kolo a taky rozdováděný pejsek. Jako zajímavost dodávám, že jde o sousedy. Ne naše, ale sobě navzájem. Právě tato skutečnost posílila moji zvědavost a tak jsem se snažil pochopit, co se vlastně děje.

Zazvonil zvonec

4. srpna 2016 v 18:21
...a dovolené je konec. Tři týdny volna a příjemného nicnedělání (až na hlídání dětí, umývání nádobí, čištění zubů, stlaní postele, návštěvy u zubařky...) jsou už historií a já si zase zvykám na školní prostředí. Zatím je hodně špinavé, protože u nás řádí řemeslníci. Nedokáži si představit, že za necelý měsíc by ty stejné chodby, kde se nyní válí zednické nářadí, kýblíky s kdoví čím a spousta špíny, měly zářit čistotou a vítat děti po prázdninách.

Škytací

11. května 2016 v 18:10
Co jsem to ....škyt.... vlastně chtěl ....škyt.... napsat ? ....škyt.

Aha. Že mám škytavku. Ne že bych se chtěl chlubit, je to prostě tak. Po návratu z práce jsem se dobře najedl a s posledním soustem ze mne vyšlo první škytnutí. Brzy to budou dvě hodiny a škytám furt. Ale pár hodin, to ještě nic není.

Honem honem

28. dubna 2016 v 17:30
Honem honem píši alespoň pár řádek, bych za měsíc duben měl alespoň jeden článek na kontě.
Nojo, zase jsem kdesi usnul. Že by na vavřínech ? No to asi ne. A tak se vzbouzím, ohlodávám virtuální tužku a potím jedno slůvko za slůvkem.

Předvelikonoční

22. března 2016 v 20:23
Včera se mi stalo, co se mi snad ještě nikdy nestalo. Během chystání velikonočních pohledů jsem oblizoval známku (takovou hezkou, se zajíčkem) a málem jsem ji snědl. Přitom si nemyslím, že bych v tu chvíli trpěl hladem, či měl chuť na papír. Prostě to tak přišlo. Ještě že jsem ji včas zachránil. Jináč bych na jeden z pohledů neměl co nalepit a musel bych tudíž běžet na druhý konec republiky, abych ho do schránky adresátky hodil osobně. Čímž bych se ovšem v práci dopustil absence, a to by mi asi pan ředitel neodpustil.

Zatím nic

10. března 2016 v 16:39
Děkuji všem, kdo u předchozího článku zanechali stopu v podobě komentáře či rady. Ptáte-li se, jak to se mnou vypadá, tož hlásím, že zatím nic. Čas od času na sebe kouknu a zhodnotím stav, ale pupínky se ještě nekonají. Třeba ani konat nebudou. Ono - dle garantované inkubační doby mají ještě týden (plus mínus) času.

Dostanu či nedostanu ?

24. února 2016 v 16:45
Dostanu či nedostanu ? Teď jste jistě ve stádiu zvědavosti, co mám na mysli. Tak že bych vás nechal ještě chvíli napnuté ? Třeba bych mohl dostat či nedostat ředitelskou důtku, nebo bych mohl dostat nějaký nápad, či dokonce dárek ... Ani jedno. To "něco", o čem si nejsem jistý, zda to v příštích týdnech dostanu, jsou totiž neštovice.

V osmém nebi

3. února 2016 v 22:31
Dnešní den se už od rána jevil prapodivně. Nejdříve ze všeho jsem zaspal. Teda téměř zaspal. Nebýt hlavy rodiny, která dostala brzy nad ránem chuť na něco dobrého a šla se projít do kuchyně, spokojeně bych si pochrupoval nejspíš ještě teď. Ovšem tento člen rodiny je velmi svědomitý. A tak, vida, že mne nevidí rovněž sedět a klimbat v kuchyni (jak obvykle tou dobou činívám), šel se na mne podívat do mého pelechu. Tam mne bez předchozího upozornění rovnou probudil otázkou, jestli bych neměl jít do práce. Jasně že měl, jenže komu se chce, takhle v prostřed snění ?

 
 

Reklama