Hudební koutek

Brnky brnk

29. listopadu 2016 v 18:21
Jó, sednout si tak k plápolajícímu ohni, do ruky chytit prut se špekáčkem na konci a poslouchat praskání dřeva. Nebo namísto opékadla s kusem masa popadnout kytaru a brnkat a zpívat. Letos už je na takové nápady zima. A příští sezóna je ještě poněkud daleko. Tak jsem se alespoň zasnil. Přivedla mne k tomu stará gramodeska Greenhorns, kterou jsem dnes malinko "provětral." Koukal jsem, jak se vrtí v gramofonu, jak v jejích drážkách klouže jehla přenosky a představoval si, že nesedím v gauči s kávou v ruce, ale někde venku, na pasece, a proháním struny kytary (či banja - hrozně rád bych si na něj někdy zkusil zabrnkat).

...

Brnky brnk na ukulele

17. května 2016 v 18:04
Jakožto fanoušek a milovník filmové hudby jsem už slyšel kdeco, troufám si říct. Před pár dny jsem ovšem na internetu narazil na něco, co mne opravdu "dostalo," jak se lidově říká, a co jsem slyšel asi snad poprvé. Už samotná představa orchestru složeného (tuším až na jeden nástroj) pouze z ukulele (ukuleleí .. ukulelí ... jak se to vlastně skloňuje ?) je zajímavá. A hraje jim to opravdu skvěle.

Ni česky ni anglicky

13. ledna 2016 v 21:21
Nedávno jsem si užíval hudby na blogu u Listopadky a tak mne napadlo - vlastně ji napadlo, že bych i já vám mohl něco zahrát. Tak jsem přemýšlel, které písničky vybrat. Líbí se mi spousta žánrů, písniček pak nepočítaně. A vybrat dvě tři nejoblíbenější nejde, protože někdy poslouchám více tu, jindy zase onu, přičemž rozhodnout se, která se mi líbí víc, neumím. Při dnešním poslouchání "empétrojky" mne ovšem napadla jiná věc. Mezi písničkami, které mám rád, jsou i jinak zpívané, než česky či anglicky. Takže tady je pár takových:

Staré rány nebolí

23. dubna 2014 v 17:11
Možná někdo z vás viděl český film Vrásky z vlásky (třeba před časem ve vysílání na ČT). Mně utekla první půlhodina, ale i tak byl pro mne skvělým zážitkem. Závěrečné titulky doprovázela nenápadná, tichá písnička. Později jsem pátral na Youtube a našel, že ve filmu byla použita verze se Szidi Tobias, ale nazpívali ji i někteří další interpreti. Pro mne však zůstala nejkrásnější právě v podání paní Tobias. Nejspíš kvůli zvláštnímu hlasu, trochu chraplavému, se zvláštním zabarvením. Pokaždé, když ji poslouchám (a že už jsem ji slyšel mnohokrát...) se mi vybavuje hromada vzpomínek a bolístek. Písnička, byť smutná, jakoby současně i hladila.

A ať mi nikdo nevykládá, že staré rány nebolí ...

Trubky a saxofon

3. září 2012 v 18:28
Před pár lety jsem zjistil, že se mi líbí jazz. Ovšem, stejně tak bych mohl říct, že mám rád kávu. Obě informace by byly značně zavádějící, protože ani od jazzu ani od kávy mi nechutná vše. Jako se vyrábí a vaří spousta druhů kávy, tak se nám k poslechu nabízí mnoho variant jazzu. Troufám si říct: co muzikant, to jiné pojetí. Nejsem znalec a tak nedokáži pořádně rozlišit, do které kategorie ten který kousek patří. Takže raději ani nebudu jmenovat, které odnože jazzu se mí líbí, namísto toho nabízím ukázku (že by to byl dixieland ?).

K poslechu

21. března 2012 v 19:01
Dnes místo čtení nabízím něco k poslechu. Nejdřív hudba pomalejšího rázu. Tuto písničku napsala (a nazpívala) před padesáti lety country zpěvačka s uměleckým jménem Skeeter Davis poté, co jí zemřel otec.




Speciálně

25. října 2011 v 16:13
Jedna návštěvnice (ze slušnosti nebudu jmenovat) u předchozího článku poznamenala, že prý s tím kafem hrozně nadělám. Tož Jaruško, dnes speciálně pro Tebe jedna bezkofeinová písnička. Snad jsem se trefil do Tvého gusta. A já zalezu někam, kde mne nikdo neuvidí a kde si budu moci v klidu vychutnat ...

 
 

Reklama