Fotohraní

Zapomenuté

5. prosince 2016 v 20:02
Před pár dny jsem při hledání jistého souboru v počítači narazil na pár fotek, které jsem si před dvěma a půl měsíci dal stranou s tím, že je použiji na blog. Obrázky doplatily na moji sklerozu a dlouhé týdny mlčky čekaly, jestli na ně přeci jen dojde řada. Tak až teď, kdy už pomalu nastává čas Vánoc a obrázků se sněhuláky, ozdobenými stromky a cukrovím, uveřejňuji těch pár fotek, které jsem pořídil koncem léta a počátkem podzimu. Bude to taková poslední vzpomínka na teplé slunečné dny, zelenou rozkvetlou trávu a bzučící tvorečky, než to vše definitivně překryje mráz a sníh.

Prázdninové úlovky

13. srpna 2016 v 20:18
Nu, správně bych měl napsat, že jde o úlovky ze dnů dovolené. Prázdniny já neměl a nemám, to je výsada dětí. Ale na druhou stranu, proč bych těm třem týdnům volna nemohl říkat prázdniny ?
Včeličky jsou tvorové krásní a navíc užiteční. Dávají nám med, vosk a žihadla.

Poletuchy

7. června 2016 v 18:44
Jako malý jsem si tuze přál vidět UFO. Hlavně za tmy, na noční obloze, jsem očima pátral po něčem, co se pohybuje abnormálně rychle, bliká, nebo mění barvu. Přes všechnu snahu a vykroucený krk jsem nikdy nic, co by opravdu nasvědčovalo návštěvě mimozemšťanů, nezahlédl. I když - kdo ví. Třeba některý z těch zářících bodů na černém nebi nebyla hvězda ani vzdálená planeta, ale něco docela jiného...

První hokusy

27. března 2016 v 12:28
Tak jsme se začali seznamovat. Můj nový kamarád - kouzelná malá černá skříňka a já, věčný amatér a laik, co se fotografování týče. Prozatím mám dojem, že elektronika vítězí nad člověkem, že ten malý přístrojek je chytřejší než já. Umí spoustu věcí a já tak nějak pořád tápu, kdy co a jak použít. Takže to, co mi zatím z aparátu vychází, je hodně svérázného charakteru, často ve své rozpatlanosti nepublikovatelné. Nicméně pár snímků na ukázku následuje.

Dovolená

9. ledna 2016 v 15:08
Kdybych si mohl vybrat, kam jet na dovolenou, zvolil bych hrad. Třeba ten na následujících obrázcích. Ale ne v současné době, nýbrž v době před několika sty lety. Alespoň na pár dnů okusit tehdejší život. Zažít na vlastní kůži časy, kdy nechodily "esemesky," ale poslové se zapečetěnými listinami, kdy se jezdilo na koních místo pendolínem a oběd se nesháněl v supermarketu, ale v lese s kuší v rukou. Zajít si do středověké krčmy v podhradí na pár korbelů piva, v noci pozorovat hvězdy z hradeb, aniž by výhled kazily pouliční lampy. Zápasit na kolibišti v brnění a s mečem v ruce o krásné dámy.


3x se zvířátky

14. října 2014 v 19:30
V poslední době jsem toho moc nenafotil. S tím svým "parostrojkem" se domlouvám stále hůř, naposled mi při ostření předváděl jakési čmouhy a proužky a taky sem tam výstažně zablikal jako světlo na přejezdu. Na druhou stranu mi v počítači už delší čas leží kupa fotek, které bych chtěl promazat a roztřídit podle kategorií, jak to vždycky dělám a pořád se k tomu nemůžu přinutit. Jak to děláte, když máte něco dělat, a radši byste dělali něco jiného ?

Letní hrátky

9. září 2014 v 22:24
Letní prázdniny nám skončily a tak nezbývá, než se těšit na další. Dobrá zpráva - za 42 týdnů jsou tady. Letní prázdniny, to je kromě horka, vedra a pařáků taky hlídání dětí. Alespoň pro babičky, dědečky a některé strejdy a tety. Jakkoli se tahle činnost může zdát lehkou, někdy dá i docela zabrat. Nicméně má i svá kouzla. Tak třeba já, dnes dospělý muž (aspoň dle občanského průkazu) se v době hlídací vracím do let klukovských a hraji si, jako by mi bylo deset. A když se pustím do zápolení s takovým LEGEM, neznám čas a okolí.

Všechno možné

12. května 2014 v 18:51
Asi si udělám doktorát z hmyzologie. Poslední dobou se to kolem mne hemží broučky, mouchami a brablenci, já na to vždycky jen koukám a nevím, na co to vlastně hledím. Bezpečně poznám komára (dle píchnutí a odporného zvuku), klasickou mouchu domácí a nějakou tu včelku a vosu (včela dává med, vosa žihadlo). Jo a ještě čmeláka (to je taková ta obézní přízemní včela).

Chrobáci

6. července 2013 v 15:40
Tvorové mající víc než čtyři nohy se mi povětšinou jeví méně sympaticky, v některých případech (pavouci, stonožky, ucholáři či pakobylky) přímo ošklivě. Pokud se někde potkáme, naskočí mi husí kůže a vstávají vlasy na hlavě. Na druhou stranu - takové slunéčko sedmitečné či jinaktečné, včelka (dokud nepíchne), čmelák, zlatohlávek nebo roháč se mi zdají krásní.

V takových případech se pokouším i fotit (je-li zrovna čím) a vždycky kleju, že můj aparát nemá dokonalejší "makro" funkci - dokáže chudák stará zaostřit až od 5 cm (v lepších případech). Takže to, co si můžete prohlédnout níže, jsem vyřešil nafocením v maximálním rozlišení (muzejních 6 megapixelů), následným ořezem a doostřením v počítači.

Mám ? Nemám ?

16. ledna 2013 v 20:33
Pátral jsem před několika dny ve svém soukromém foto-archivu po jednom snímku. Sice jsem nenašel, co jsem hledal, ale objevil jsem spoustu fotek, na něž jsem už dávno zapomněl. Hlavou se mi prohnala myšlenka na zveřejnění některých "kousků" v Kafekoutku. V podstatě by nebylo co řešit; kdyby ovšem nešlo z větší části o snímky, které už jsem kdysi - před lety - na blogu měl. Nakonec jsem si umanul přeci jen něco veřejně ukázat. Jednak jsem přesvědčený, že nejsem jediný po světě běhající sklerotik a navíc se sestava vás návštěvníků za ten čas trochu obměnila.

Nu a teď už slíbené obrázky. Vesměs bez komentářů (přijdou mi docela zbytečné).

 
 

Reklama