Školení, hlavy bolení. Ale co naplat, každý tam někdy musíme. A když se tak navíc stane dobrovolně, je jistá naděje, že tento akt natolik zapůsobí na šéfa, že se tento posléze odhodlá k nečekaným činům, jako třeba navýšení osobního ohodnocení. Já se teda ničeho zvláštního od ředitele nedočkal, ale aspoň jsem se povozil a podíval "do světa." A nakonec můžu být rád, že mne vůbec pustil.
Už cestu "tam" jsem si náramně užíval. Po uvelebení se v autobuse ze mne spadla jakási počáteční nervozita, že si třeba popletu spoj a skončím na opačném konci okresu. Už jsem si jen hověl a kochal výhledem z okýnka. Původně téměř prázdný bus se na každé zastávce víc a víc plnil, až už byli další cestující nuceni přisedávat k již sedícím. A já pořád čekal, kdo bude dělat společnost mně. A pořád nic. Kurnik, to je šikovná děvčica, ta by mohla. Kurnik zas nic. No nebudu napínat, do konce cesty (40 minutové) jsem seděl sám. A na filozofickou otázku "Do háje, proč ?" jsem odpověď nenalezl. Na druhou stranu - na mé konečné se mi aspoň líp vystupovalo.
Do začátku školení jsem měl ještě docela čas, takže jsem vydal okolo obchodů a nahlížel do výloh, kde by co bylo zajímavého. Asi jediný obchod, před kterým jsem i postál, bylo knihkupectví. A ještě jednu zastávku jsem si udělal. Od hlavní silnice jsem odbočil pár metrů postranní ulicí, abych nakoukl na činžák, kde kdysi bydlela teta se strýcem.
Školení se konalo v baru a bylo nás tam něco do čtyřiceti. Dva pánové (+ jeden za barpultem) a zbytek dámy. Připadal jsem si tam trochu nepatřičně, ale když už jednou dělám sekretářku, tak musím počítat i s takovou přesilou. Probírala se spousta zajímavých věcí (něco jsem už věděl, něco ne, a něco z toho, co jsem se dověděl, bych raději ani nevěděl). Důležitá pro mne byla přestávka, kdy jsem se konečně mohl pustit do dvou chlebíčků, na které jsem do té doby jenom koukal. Abych nezapomněl - dostali jsme i kafe (asi na uklidnění) a minerálku. Já jsem toho názoru, že na podobných školeních by se mělo podávat i něco ostřejšího, aby se obecenstvo pod náporem informací nehroutilo.
Já panice propadal ještě druhý den, když jsem zjistil, co se mi za těch pár hodin nepřítomnosti nakupilo práce.
ovšem já si sednu hned k tomu, koho prvního uvidím, nijak se v buse nerozhlížím 
![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
, děje se tu něco nebo jsem si nevšimla?
Tak školení v baru jsem nikdy neměla.
To muselo být fajnové.
No a vidíš, počáteční nedostatek žen v buse se v baru stal přebytkem.
Víťo a dalo ti to školení něco?