Mám-li být přesný, devět pracovních dnů. Mám-li být ještě přesnější, devět dnů počínaje pondělkem jednoho týdne a konče čtvrtkem následujícího týdne. Mám-li být naprosto konkrétní, devět dnů mezi dvěma závozy papáníčka pro dětičky do školičky v rámci projektů "Ovoce do škol" a "Mléko do škol". Jde o dny, kdy skáču radostí, že nemusím počítat bedýnky s ovocem, zeleninou, jogurty, pitíčkem a nevím čím ještě, pak to všechno třídit a chystat na hromádky pro jednotlivé třídy a nakonec ještě vydávat dětem jako babička v šátku na tržnici. Nic proti babičkám a nic proti tržnici. 
Do konce předešlého školního roku bylo přitom všechno jinak. Mléko se vozilo tak třikrát-čtyřikrát do roka a až na nějaké drobné administrativní záležitosti (třeba letět přes dvě budovy za kolegyní a té pak s vyplazeným jazykem hlásit, že přijelo mléko) se mne tato věc nijak zvlášť netýkala. Co se mne týkalo, to bylo ovoce a zelenina. Ale vozilo se jen pro první stupeň a vždy šlo pouze o přebrání zásilky. O "rozhození" do tříd se postaraly samy učitelky (budiž jim to dodatečně chválou). Akce jednou za 14 dní - vlastně to bylo příjemné nabourání stereotypu (i když jsem, odbíhaje od rozdělané práce, občas i nadával - to přiznávám).
Od září se vozí jednou za dva týdny jak ovoce tak i mléčné výrobky a navíc pro celou školu (čili pro cca 350 žáků). Zajímalo by mne, jak tohle řeší v jiných institucích Mně se představa, že každý druhý pátek ráno trávím dvě hodiny motáním kolem beden s ovocem moc nezamlouvá. Minulý pátek to bylo prvně.
Pro představu - před osmou jsem od dodavatele přebral nektarinky, bílé jogurty a jakýsi džusík. Do devíti jsme s kolegyní dělali ve "skladu" hromádky podle počtu žáků ve třídách. V následující necelé půlhodině jsem napsal pro kolegu školníka objednávku na tekuté mýdlo, zalil kafe, načmáral cedulky na ony hromádky, abych lépe poznal, která je pro kterou třídu, upil si kávy, běžel nachystat cedulky do skladu, vrátil se do kanceláře, trošku posnídal, upil kávy a přemýšlel, co ještě honem udělat. Před půl desátou jsem běžel ke svým milovaným hromádkám a za okamžik už vydával dětem jejich příděly. To šlo poměrně rychle, takže po deseti minutách jsem byl už zase v kanceláři a srkal stydnoucí kafe. Kdosi mi přinesl vrátit prázdnou bedýnku, tak jsem s ní chvátal zpět na místo činu. Po zbytek přestávky jsem se motal mezi kanceláří a onou místností o patro níž, které říkám "sklad," ale která dříve sloužila jako šatna hladovým dětem jdoucím na oběd (jelikož je před jídelnou). Nu a v deset, po skončení přestávky, jsem šťasten zasedl k papírům a počítači. Prý že je administrativa sedavé zaměstnání. 
Právě jsem v poločasu. Ještě týden a bude to tu zase. Nemám raději onemocnět nějakou neodkladnou chorobou ?
PS. Omlouvám se za ten dlouhatánský "výlev", ale já se z toho prostě musel vypsat. 
bavi-mne-to | 
. A pocit z dobře vykonané práce je k nezaplacení. A teď ještě k Tvým větičkám u mně na blogu. Ty verše to není můj výmysl. Je to jen úryvek z basně celé.
On mi práci hodně (a rád) organizuje ředitel ![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
Nu, třeba i tomu chystání ovoce a jogurtů a vydávání přijdu jednou na chuť 
Nevím, jak moc jsi zavalený prací a jak moc tě to třídění, hromádkování a vydávání vytrhuje od kancelářské práce, ale mě by to určitě bavilo.
Člověk ani netuší kolik toho může zvládnout, ty očividně spoustu, neboť jsi kluk šikovný, určitě si dokážeš zorganizovat práci a pan ředitel i kolegyňky jsou rádi, že tě tam mají! 