... aneb koutek jednoho kafaře

Deštník na heslo

30. září 2017 v 11:03 |  Kafařův notýsek
Mám deštník na heslo (a to heslo neznám). Nebo je to deštník aristokrat, vyrobený z ušlechtilých materiálů, který poslouchá, jen když to uzná za vhodné. Či snad jsem já nešikovný ? Každopádně s ním pokaždé zápasím. Jako tuhle, když jsem šel z práce a pršelo. Řekl jsem si: roztáhnu ho. A tak jsem s ním mával, tlačil, táhal, bouchal do něj, kroutil, posléze i přemlouval, nakonec prosil.


Když už jsem chtěl rezignovat, pochopil konečně, čeho od něj žádám a rozevřel se. Tak jsem si jej šoupnul nad svoji, tou dobou už notně provlhlou hlavu, a spokojeně ušel nějakých pět šest kroků, načež jsem si uvědomil, že už je po dešti.

No nic, zavřu ho. A nastalo další kolo nejrůznějších pohybů, zvuků a grimas. Výsledkem byla zmuchlanina, která vypadala jako spousta věcí, jen ne jako něco, co by vás mohlo ochránit proti padající vodě. Věřte nevěřte, vzápětí začalo znovu pršet. Čili opět pracné otvírání. Nu a tak jsem se tenkrát deštníkem bavil skoro celou cestu domů - střídavě jsem ho otvíral a zase zavíral a přitom jsem doufal, že mne nikdo nevidí. Protože kdyby mne někdo pozoroval, velmi rychle by si pro mne přijeli buď z blázince, nebo z cirkusu.

Možná se na tomto místě ptáte, proč ten deštník, či co to vlastně je, nepošlu do důchodu. Pravda je, že když je opravdu velký slejvák, mám v zásobě i pořádné paraple, vcelku spolehlivé. Ale je poměrně nudné chodit s deštníkem, co jako deštník vypadá, ihned se rozevře a na povel zase složí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 30. září 2017 v 12:54 | Reagovat

No jo, deštníky jsou pro zlost. Vytahuji ho až když opravdu není zbytí a nestačí prokličkovat mezi kapkami, nebo kapuce u bundy. V kabelce nosím pro všechny případy takový ten, co se složí na třetinky a když je slejvák už při odchodu z domu, tak máme ten, co se složit nedá, ale je pěkně široký a pohodlně se pod něj vejdou dva lidi. ;-)  :-D

2 beallara beallara | Web | 30. září 2017 v 19:55 | Reagovat

Já bych tě tak ráda viděla u té estrády...jenže víš, kolik je nás umělců, co znásilňují svá paraplata...zkus se příště rozhlédnout :D  :D  :D  :D

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 1. října 2017 v 19:10 | Reagovat

Já bych měla nápad. Igelitový pytlík by mohl překlenout dobu, potřebnou k domluvě deštníku :-D
Moje zkušenost je taková. Pokud tahám deštník v kabelce, neprší. Když ho zapomenu, jsem mokrá :-D  :D  :-D

4 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 3. října 2017 v 13:34 | Reagovat

To máš ešte fajn, ja som mala jeden dáždnik, ktorý bol prítulný k cudzím ľuďom. Svoju vlastnosť prejavoval hlavne v preplnenej MHD-čke, kde sa z ničoho nič otvoril a všetkých naokolo obšťastnil svojimi vlhkými časťami. Ten darebák bol veľký a s radosťou sa otváral ako sa mu zachcelo.
Ostatné dáždniky ma zvykli ťahať za vlasy, tak som ich vylúčila zo života. Dáždniky sú zákerné stvorenia a podľa mňa budú práve takéto vzpurné kúsky v pekle :D

5 Hanka Hanka | 3. října 2017 v 17:28 | Reagovat

Musím uznat, že jsi dosáhl "dokonalosti", protože i příběh s deštníkem dovedeš napsat jako zajímavé čtení na blog. A to neumí každý ???  :D . Deštník je určitě výborný vynález, ale nejsi sám, koho už notně pozlobil. Já sama mám několik deštníků - doma i v práci, ale po většinu roku chodím pořád s touto přítěží, co kdyby ... Po pravdě, nemám chození v dešti ráda, takový romantik fakt nejsem. A to, že deštník odmítne poslušnost, jsem už také párkrát poznala, jednou - jedu do práce - a za boha nejde deštník stáhnout, tedy zavřít. Ještě že v autobuse bylo místo, nezbylo než nastoupit s rozevřeným parapletem. [:tired:]  :D

6 pihovatá vopice pihovatá vopice | 4. října 2017 v 13:48 | Reagovat

Já měla podobné trable s deštníkem skládacím, koupeným v supermarketu. Neměla jsem však takovou trpělivost, nakonec skončil v koši. :D

7 vik vik | E-mail | Web | 7. října 2017 v 17:42 | Reagovat

[1]: Dva lidi ? To musí být deštník jak slunečník 8-O

[2]: Já teda ještě nikoho takového neviděl, jen sebe sama :D A buď ráda, že si mne neviděla ;-)

[3]: To je zákon schválnosti. A ten funguje naprosto spolehlivě :-P

[4]: Tak tohle je ještě zajímavější případ, než ten můj :-D  :-D

[5]: Děkuji. Akorát nevím, jak mám brát to slovo "dokonalý", když je v uvozovkách. :-D  S rozevřeným parapletem v autobuse ? To musela být jízda :D

[6]: Ten můj deštník je současně památkou na jednu velmi blízkou osobu, která už není, a která ten deštník používala přede mnou. Proto si ho tak chráním, byť už je opotřebován. :-)

8 Hanka Hanka | 9. října 2017 v 23:04 | Reagovat

[7]:K č. 5: Slovo "dokonalost" je v uvozovkách v dobrém smyslu, všechno má rezervy, i dokonalost textů na blogu, také záleží, kdo to čte a jak to na něj působí. Tady se mi líbí, že vznikne článek o prodeji mléka  nebo ovoce ve škole, o patáliích s deštníkem ... Prostě tohle neumí každý a to svědčí o určité schopnosti všímat si a vidět i zcela běžné věci. Jistě máš ještě rezervy, které tě táhnou dál, tak se těším na další texty a přeji, aby se povedly a byly čtivé. :-)  :D

9 pihovatá vopice pihovatá vopice | 10. října 2017 v 9:47 | Reagovat

[7]: Tak to jo, to chápu. :-)

10 vik vik | E-mail | Web | 10. října 2017 v 20:22 | Reagovat

[8]: Moc děkuji Hani ;-) No, dělám co můžu. Snažím se psát tak, aby se "to" potom snadno a příjemně četlo a čtenář se taky trochu pobavil. Tvůj komentář je pro mne dobrou zpětnou vazbou (nemívám takové komentáře zrovna často), takovým virtuálním nakopnutím, že moje snažení má alespoň trošku smysl (o tom občas pochybuji) a současně, že je pořád co zlepšovat (s tím souhlasím). Nezbývá mi, než doufat, že Tebe ani další čtenáře v budoucnu nezklamu. :-|

11 MirekČ MirekČ | Web | 11. října 2017 v 7:36 | Reagovat

Nasmál jsem se. Je zajímavé, jak člověka potěší cizí neštěstí. :-D
Vrcholem techniky jsou takové ty super skládací. :-!

12 vik vik | E-mail | Web | 12. října 2017 v 20:09 | Reagovat

[11]: Takové ty na knoflík ? Ten mám taky. Zmáčkne se čudlík a nic. Zmáčkne se podruhé - nic. A pak najednou BUCH ! :D

13 Hanka Hanka | 12. října 2017 v 23:15 | Reagovat

[10]:Já děkuji i Tobě, Viku, sama svůj blog nemám a na několik jich chodím a občas komentuji. Po pravdě, není každý asi spokojen, ale já právě své komentáře píšu proto, aby ten autor věděl, jak jeho článek na jiné působí a komentář byl tou zpětnou vazbou, možná i trochu poučením. Ten rozdíl u sebe vidím v tom, že já - neblogová, nepíši proto, abych zanechala stopu, jako blogeři. Tak to vnímám. Já píšu spíš pro toho blogera. Na Tvůj blog jsem chodila kdysi dávno, ale nevím, možná jsem nepsala, teď jsem se vrátila a vidím, že ses opravdu zlepšil. To nelichotím, ale všímám si toho. :-)  :D

14 vik vik | E-mail | Web | 13. října 2017 v 20:10 | Reagovat

[13]: Je fakt, že my blogeři někdy necháváme komentáře i proto, abychom si zvedli návštěvnost, nebo prostě ze slušnosti - oplatit komentář někoho jiného. Ale asi to není úplně nejšťastnější. :-|
A za tu pochvalu moc děkuji ;-)

15 Ji Hei - Fotografie přírody Ji Hei - Fotografie přírody | E-mail | Web | Středa v 10:45 | Reagovat

Mým životem prošlo mnoho deštníků :) a většina z nich byla pro zlost. Až ten poslední je statečně fungující i ve velkém větru :). Proto si dávám velký pozor, abych tuto drahocennost někde nezapomněla ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama