Vím, že je dnes úterý (či jiný den, dle toho, kdy tyhle řádky někdo čte). Já se nicméně v pár větách vrátím k neděli. Konkrétně k odpoledni. Nevím, jak jinde, ale u nás bylo krásně. Sluníčko šimralo svými paprsky zbytky zledovatělého sněhu, obloha se zbavila ocelové šedi a převlékla se do modré a celkově to kolem dokola vypadalo, že jaru už je v koutě dlouho a hrozí už už propuknout.
No a my se vydali na procházku. Když píši my, myslím tím bráchu, dvojčata (toho času prvňáčky, hrdé na své první pololetní výsvědčení) a sebe. Honzík předešlého dne vymyslel, že bychom se mohli podívat k potoku a že bych mohl jít s nimi. Já to bral i jako příležitost provětrat svůj foťák. Naposled jsem jej měl venku myslím koncem prosince. To jsem dělal černobílé snímky na polní cestě a za šera. Výsledné fotky jsou tak tmavé a staršidelné, že když jsem si je onehdy večer zase promítl (na počítači), docela jsem se bál.
Procházka sama (teď se vracím k uplynulé neděli) byla velmi příjemná, taková poklidná. Až na občasné napomínání dětí, které zkrátka musí prozkoumat kde co, zvednout každý klacík, bouchat s ním do vody a pak šťouchat tatínky a strejdy do zad. Ale znáte to - vysvětlíte dítku, že schválně chodit do kaluží se nemá a o chvíli později zjistíte, že jste vstoupili do té široko daleko nejhlubší. Botky moje, tímto se vám omlouvám. Ale však už mne znáte a věděly jste, do čeho jdete.
A na závěr dva obrázky. To abyste viděli, jak hezky tu bylo. A pokud nic nevidíte, tak za to nemůžu já, ale foťák. On si totiž fotí co chce a jak chce, i když mu domlouvám.
U nás krásné počasí pokračuje a to jaro je už opravdu cítit. I ptáčci o tom ví, protože už zpívají svou jarní písničku. Všiml sis? 
vik | 15. února 2017 v 11:02 | 
![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
Víťo u nás bylo taky krásně, ale máme podstatně víc sněhu, zatím.
Takovej foťáček, co by sám fotil a klidně to, co sám chce bych taky brala.
Vážně už to u vás vypadá jarně.