... aneb koutek jednoho kafaře

V osmém nebi

3. února 2016 v 22:31 |  Kafařův notýsek
Dnešní den se už od rána jevil prapodivně. Nejdříve ze všeho jsem zaspal. Teda téměř zaspal. Nebýt hlavy rodiny, která dostala brzy nad ránem chuť na něco dobrého a šla se projít do kuchyně, spokojeně bych si pochrupoval nejspíš ještě teď. Ovšem tento člen rodiny je velmi svědomitý. A tak, vida, že mne nevidí rovněž sedět a klimbat v kuchyni (jak obvykle tou dobou činívám), šel se na mne podívat do mého pelechu. Tam mne bez předchozího upozornění rovnou probudil otázkou, jestli bych neměl jít do práce. Jasně že měl, jenže komu se chce, takhle v prostřed snění ?


A tak se stalo, že jsem nakonec do práce došel vlastně vcelku čas. Ještě tak minutu dvě před začátkem pracovní doby. Aby bylo veseleji, oznámil mi pan ředitel, že po mně bude chtít to a ono, že se druhou vyučovací hodinu zastaví a dá mi k nachystání na odeslání testy žáků, samozřejmě na odeslání pokud možno okamžité. Čili takový obyčejný den, řekl bych. Jenomže...

Ono se o tom už nějakou dobu mluvilo, ale já slyšel jen útržky a nějak si to nedal dohromady. Něco o básničkách našich žáků a o rozhlase (přičemž jsem si tuto informaci spojil s tím neustále se kazícím zařízením ve třetím patře a škrčícími reproduktory v každé třídě). Včera jsem nakonec pochopil, že se jedná o Český rozhlas. No a dneska k nám do školy přišla jedna z moderátorek regionální stanice našeho kraje. Tu já poslouchám téměř každý den, takže vidět "naživo" jednu z osob, které pravidelně slýchám a která navíc patří mezi mé největší oblíbence... to se zkrátka ani popsat nedá. Měl jsem ohromnou radost. Tím víc, že jsem s ní i mluvil (byť velmi krátce) a vedl ji do ředitelny. A jako bonbónek navrch - na pokyn pana ředitele jsem jí uvařil kávu.

Ode dneška vím, že ač se při probouzení může zdát, že mne zase čeká šedivý obyčejný den, vždycky může přijít i nějaké to příjemné překvapení. Takže namísto ranního hudrování, že zase musím do školy, se naučím těšit na něco, o čem sice ještě nevím, co to je, ale co na mne dozajista číhá.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 4. února 2016 v 9:26 | Reagovat

Ta otázka hlavy rodiny, na mířící na spícího Víťu, mě rozesmála. Živě si to přestavuji a úplně vidím tvé zděšení po tak náhlém probuzení. :D  [:tired:] V posledním odstavci jsi našel ten optimální a nejsprávnější přístup k pracovnímu procesu. Tak ať máš každý den na co se těšit!! :-D

2 eva eva | 4. února 2016 v 15:28 | Reagovat

vida jak se zpočátku prapodivný den může změnit. Taky mám ba ČR pár oblíbenců a oblíbenkyň, píšu to správně? :-x

Byla bych asi tak rozklepaná, kdybych někoho z nich na živo viděla, že bych to kafe uvařit nezvládla. :D

3 Anidea Anidea | E-mail | Web | 4. února 2016 v 18:26 | Reagovat

Moc hezké vyprávění, jak se nepříjemný začátek může změnit. Nakonec to byl tak hezký den :-)

4 vik vik | Web | 4. února 2016 v 18:55 | Reagovat

[1]: No bylo to probuzení "za všecky prachy" :D

[2]: Asi jo, já bych to nenapsal jinak :-) Však já měl taky trému ;-)

[3]: To byl :-P

5 Shariony Shariony | E-mail | Web | 5. února 2016 v 23:43 | Reagovat

Ten poslední odstavec je nádherný, úplné moudro, které by se mělo rozesílat po e-mailech s obrázkem nějaké kytičky nebo tak něco :-) Takový pozitivně - motivační e-mail. K setkání s moderátorkou gratuluji!

6 Jana Jana | Web | 6. února 2016 v 13:45 | Reagovat

Viku, když já nevím, jestli bych se před celebritou cítila dobře, asi bych byla nejistá a cestou rozlila kávu, nebo o něco zakopla, to bude tím, že jsem dlouho doma :-) Ale jsem ráda, že tebe návštěva potěšila :-)

7 Jirka Jirka | E-mail | Web | 6. února 2016 v 21:14 | Reagovat

Člověk nikdy (nebo skoro nikdy) neví, co ho ten den čeká. Když se na něco těší, lépe se mu žije.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama