... aneb koutek jednoho kafaře

Blízké setkání ptačího druhu

1. srpna 2015 v 20:54 |  Kafařův notýsek
Jak se to přihodilo, aneb několikero souvětí na úvod.
Tenhle článek by nevznikl, nebýt jedné osůbky, která vyslechla můj příběh a následně poznamenala něco v tom smyslu, že by z toho mohl být článek do Kafekoutku. Já ihned tvrdil, že napsat celý článek na základě zážitku, jenž je možné vystihnout třemi větami, prostě nejde. Ale už v ten moment jsem cítil cosi jako výzvu. No, jen si to vemte - chcete-li psát třeba o nějaké hudební skupině, filmu, nebo významné události, máte k dispozici spoustu materiálu na dlouhatánské povídání. Ale spatlat alespoň průměrný článeček takřka z ničeho, z prožitku trvajícího nějakých třicet vteřin, to chce celého chlapa. A tak jsem se - na vlastní riziko - chopil klávesnice a jal se ťukat.


To jsem si takhle jednou ráno dopoledne šel po ulici, podél železniční trati (nepodstatný, ovšem text natahující detail) a do přemýšlení mi vstoupil ptačí zpěv. Ale ne takový, jako slýcháme od vrabců či skřivanů. Bylo to, asi jako když v davu lidí na Václavském náměstí najednou uslyšíte někoho mluvit křovácky. Zkrátka ten cvrlikot zněl značně cizokrajně, neřku-li orientálně.

Ještě než jsem stačil domyslet, co to slyším, málem jsem původce onoho krásného hlásku zašlápl. Sedělo to nehybně na betonové cestě a tvářilo jako socha od Michelangela. Zpočátku jsem se domníval, že jde o bažanta. Ovšem stejně tak by to mohl být datel. Ale ta žlutá barva ? Nejspíš něco papouškovitého. Nakonec jsem usoudil (dle malého pankáče na hlavě, flíčků pod okem a velikosti přesahující andulku), že jde o žlutou korelu (jsou-li takové), nebo něco příbuzného.

Chvíli jsem zíral s otevřenou pusou, protože takového ptáčka u nás na Moravě jen tak na ulici běžně nepotkáte. Takhle překvapený jsem nebyl ani před dvěma týdny, kdy jsem v jedné nemocnici na rentgenu potkal černouška (údájně to byl kubánec). Pak jsem začal přemýšlet, kde mám foťák. Doma samozřejmě. Naštěstí dneska umí fotit i telefony. Tak honem s ním ven.

Cvaknul jsem jednou (a jak jsem později doma zjistil docela zbytečně, protože na té fotce korela jakoby z oka vypadla špačkovi) a chtěl se přiblížit blíž, pro lepší záběr. Jenže on se ptáček rozmyslel, a ač do té chvíle seděl, tak najednou šel. Ťapkal kamsi kolem mě, a než jsem se stihl otočit a udělat ještě alespoň jednu fotku, zamával mi a odletěl přes zeď směrem k centru města.

Já se mohl už jen nečinně dívat, jak ladně mává křidélky, jak chocholkou na hlavě rozráží horký vzduch (snad i proto k nám tihle ptáčci začínají emigrovat, že tu máme poslední dobou taková vedra), jak se ostré paprsky dopoledního slunce odráží na jeho banánově žlutých peříčkách.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 1. srpna 2015 v 21:14 | Reagovat

Když se nechala skoro zašlápnout, tak možná byla částečně ochočená. Škoda, že vzala roha, mohl jsi miít zpívajícího kámoše :-) I když teda není nic příjemného, když ten kámoš začne zpívat v půl šesté ráno jako náš Rudík :-D

2 Jarka Jarka | Web | 2. srpna 2015 v 8:43 | Reagovat

To bude nějaký papoušek na útěku. Což teď je mu hej, je teplo a snad si sežene i něco do zobáčku, ale co v zimě? Škoda, že jsi ho nechňapnul, mohl jsi mít exotického kámoše a určitě by se líbil i dvojčatům. :-D  ;-)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 17:17 | Reagovat

Vítej Víťo, já už si říkám, že jsi se někam ztratil?!
Apropo, nyní v létě hodně lidem ulítnou andulky či jiní ptáčci, pokud je někdo odchytí a dá je to Útulku, mají štěstí, zůstávají tam pár dní v karanténě a pak si je vezmou noví majitelé. Všimla jsem si, že o nalezené andulky, korely a další větší ptáčky je naštěstí zájem, takže mají brzonové domečky. ;-)

4 lentilka lentilka | E-mail | 7. srpna 2015 v 9:18 | Reagovat

Když bude mít štěstí, odchytí ho někdo dřív, než ho uklovou starousedlíci.

5 Jana Jana | Web | 14. srpna 2015 v 9:55 | Reagovat

Viku, to je zajímavé setkání :-) Možná ptáček někomu ulítl z voliery. A zrovna včera jsem slyšela ze sousedovy zahrady něco jako zvuk ptáka, ale takový, že nedokážu identifikovat, kterého. Vidět mezi stromy nebyl...jenže to přešlo v jiné zvuky a pak mi došlo, že je to nejspíš dětská digitální hračka. Tak jsem byla zklamaná...ale ty jsi měl štěstí na moc milé setkání :-)

6 MirekČ MirekČ | Web | 27. října 2015 v 4:39 | Reagovat

Krásně natažený článek. No vidíš, a ani to nebolelo.. ;-)

7 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 11:25 | Reagovat

Moc hezký článek:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama