... aneb koutek jednoho kafaře

Hafan

21. září 2014 v 20:12 |  Kafařův notýsek
Připadá mi zvláštní, že pokud jsme ve své každodennosti nuceni udělat něco jinak, oproti zaběhnutým "kolejím," často se nám přihodí něco, co bychom logicky jinak nezažili, neviděli. Třeba když nás pošlou z práce vyřidit něco na úřad, potkáme cestou někoho, koho jsme už dlouho neviděli. Nebo jsme nemocní, doma si ukrátíme dlouhou chvíli zapnutím televize a "náhodou" zhlédneme pořad, který nás nějak osloví a ještě dlouho na něj vzpomínáme. Jindy nám ujede vlak, my si pro zpříjemnění čekání koupíme časopis, který bychom si jinak nekoupili a přečteme si zajímavý článek, o kterém bychom jinak neměli tušení.


Kdybych chodil do práce, tak jak se má, nebyl bych v pátek dopoledne doma. A kdybych nebyl v pátek dopoledne doma, nepožádal by mne taťka o pomoc s odvozem starého železa do sběrny. Jenže kvůli neschopence do práce nechodím a protože mám od deseti do dvanácti vycházky, mohl jsem taťkovi pomoci a prožít tak pár hezkých chvil na sluníčku a čerstvém vzduchu. Čili: taťka zavezl část věcí určených k vyhození do sběrny autem a já přišel "pěškobusem" vedle nepojízdného kola (máme to od domu pouhých pár set metrů).

Zatímco se taťka kamsi ztratil, aby vyřídil s majitelem sběrny formality stran odvezeného železa, já se rozhlížel kolem. Najednou vidím, jak uličkou mezi hromadami starých věcí ťape směrem ke mně cosi malého chlupatého. Vždycky jsem měl slabost pro malé chlupaté tvory. Pokud se ovšem na mne něco dívá více než jedním párem očí a plíží se to na víc než čtyřech nohách, může to být malé a chlupaté jak chce, stejně s jekotem prchám.

Tadyhle si to ke mně vykračoval malý pejsek voříškového typu, něco mezi kníračem a terierem. Nejspíš by mne minul bez povšimnutí a pokračoval někam dál, ale já se tak snadno odbýt nenechal. Když byl krok ode mne, dřepl jsem si a pomalu napřáhl ruku. Opatrně mi strčil chladný čumák do dlaně a hledal něco k snědku. Když zjistil, že jsem ho obalamutil, zklamaně na mne koukl. Já ho zkusil pohladit a přitom čekal, jestli nerafne. Nerafnul. Chvíli se nechal hladit, ale evidentně nebyl mazlící typ, protože se brzy otočil a odběhl kamsi za křídlo brány. Pak jsem ho ještě zahlédl cupitajícího napříč silnicí, načež se mi natrvalo ztratil, když proběhl bránou areálu na protější straně a zmizel kdesi za jeho zdmi.

Napadlo mne, jak se takový pes má; může si vběhnout kam chce, bez ohledu na zákazy vstupu či vrátnice. Ani nemusí mít občanský průkaz nebo pas. Jednoduše jde tam, kam ho vede zajímavá vůně nebo nějaká tajemná stopa. Mít takovou volnost...

--------------------------------------------------------------
Obrázek psa pochází ze stránek www.pixabay.com
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. září 2014 v 20:20 | Reagovat

Víťo copak ty takovou volnost nemáš?
Vždyť neschopenka není navždy! ;-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. září 2014 v 21:29 | Reagovat

No, pokud ho někdo jako zaběhnutého nelapne a nestrčí někam do ohrady do útulku. Já raději psi příp. jejich páníčky oslovuji, ale nešahám. On by to nemusel chtít. Prostě je respektuji.
Třeba ho tam ještě uvidíš, pro případ nos v kapse nějaký mlsek- aspoň piškot nebo psí keks. ;-)

3 shariony shariony | E-mail | Web | 21. září 2014 v 22:22 | Reagovat

Jé, tak to bych takhle taky chtěla :-) Moci si běhat, kam chci, být na sluníčku nebo v pelíšku, dostávat mňamky od lidí a nechat se drbat za uchem... Pejsci se mají :-)

4 Jana Jana | Web | 21. září 2014 v 22:27 | Reagovat

Tak nějak mám Viku obavy, aby pejska nepřejelo auto. Ono v dnešní době je volně pobíhajících pejsků venku málo. Není to pro ně bezpečné. Dodnes pamatuju, jak jsem před pár lety jela do Prahy a na autobusové zastávce se klepal opuštěný psík. Někdo ho tam odvezl a vyhodil. Byl prokřehlý, hladový, smutný, ani moc nežebral. Odpoledne už ležel o kus dál přejetý autem. Nevím proč, ale už ráno jako by cítil, že dlouho na živu nebude. Tak doufám, že ten tvůj pejsek byl domorodý, co si jen odběhl na chvíli.

5 Jarka Jarka | Web | 22. září 2014 v 9:26 | Reagovat

No tak to vidíš, v tobě to evokovalo sny o volnosti a u mě se zas projevily mateřské city a mám strach, jak to bylo s pejskem dál. Nezatoulal se svým pánečkům daleko, nestalo se mu něco a kdo mu dal napapat?! ???  :D

6 vik vik | E-mail | Web | 22. září 2014 v 12:11 | Reagovat

[1]: Ono tak nejde ani o tu neschopenku. Spíš jsem měl na mysli všelijaká pravidla, zákony a zákazy, kterými se člověk musí řídit. :-)

[2]: Nosit v kapse mlsek, tak ho dřív sním já :-D

[3]: A pak se říká, že prý "psí život" :-)

[4]: To je smutný pejsčí příběh :-( Takových opuštěných psů je asi stále víc. Někdo si pořídí štěně a ono pak vyroste a majitel už se o něj nechce starat. Ale pořád je přeci možnost dát pejska do útulku.

[5]: Já myslím, že to nebyl toulavý pes, že patřil majiteli sběrny a jen tak pobíhal okolo. :-)

7 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 22. září 2014 v 18:19 | Reagovat

Moc pěkně se mi četlo, Viku.. :-). Vždycky říkám, že všechno má souvislost se vším a mnohdy i něco špatného, může být pro něco dalšího tím dobrým.
Taky mám  ráda hafany :-) , ale hladit se je většinou bojím..
Mít v životě volnost - svým způsobem ji máme, ale je tak trochu zkřížena s povinnostmi. V tom jsou na tom hafani opravdu líp, protože povinnosti nemají... :-) .
Měj se krásně, Viku! :-)  :-)

8 Kika Kika | E-mail | Web | 23. září 2014 v 11:16 | Reagovat

Třeba se Ti poštěstí a bude se Ti zdát o tom jak si běháš coby pes a třeba potkáš i nějakého člověka, co místo aby Ti dal kus salámu, tak Tě chce pohladit :D

9 vik vik | E-mail | Web | 24. září 2014 v 21:35 | Reagovat

[7]: Děkuji Ji Hei :-) Jak píšeš, i něco, na první pohled nepříjemné, může být v budoucnu něčemu prospěšné.
Hafany já hladím rád, ale je fakt, že málokdy si takhle troufnu. Hlavně, když na první pohled někomu patří.

[8]: Zdálo se mi už všelico, ale že bych byl ve snu psem, to snad ještě nikdy :-D  Ale co nebylo, může být :-)

10 MirekC MirekC | Web | 25. září 2014 v 18:01 | Reagovat

Moc hezky napsané!!!

11 Anidea Anidea | E-mail | Web | 27. září 2014 v 22:21 | Reagovat

Taky na mě padly obavy o toho pejska... Připadá mi podle Tvého vypravování nějaký smutný nebo opuštěný.

12 vik vik | E-mail | Web | 28. září 2014 v 13:20 | Reagovat

[10]: Děkuju :-)

[11]: Nejsem si jistý, jestli to byl psík toulavý, nebo patřil majiteli sběrny. Ale po sběrně se procházel, jako by mu to tam patřilo, tak možná majitele má :-)

13 lentilka lentilka | 29. září 2014 v 18:25 | Reagovat

tak snad nevběhne pod auto...
Jednou rukou se píše táááák blbě! :-?
A děkuju. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama