... aneb koutek jednoho kafaře

Cesta

21. října 2013 v 18:10 |  Kafařův notýsek
Stačí několik málo kilometrů, třeba jen dva tři, od domova, trocha stromů kryjící pohled zpět na město a člověk nabude dojmu, že se ocitl kdesi daleko, v opuštěné zemi. Byl jsem tuhle na procházce (spíš jako doprovod, než hlavní iniciátor) v místech, kde jsem se toulával před ... kolik to může být, dvacet let ? Nebo jen patnáct ? Nejspíše něco mezi.




Patřím k lidem, kteří se velmi často vrací ve vzpomínkách daleko zpět; kamsi, kde nebývaly starosti, nebo alespoň ne ty dnešní, zato spousta divokých nápadů a hlavně dost odhodlání a odvahy zkoušet a objevovat. Chtěl jsem být jako kluci z Foglarovek - toulat se přírodou, pořádat schůzky v klubovně, sepisovat tajemno do deníku, aby měl někdy někdo nad čím bádat, lovit Bobříky.

A tak jsem při té nedávné procházce zase bloudil vzpomínkami a říkal si, proč je svět najednou tak jiný, tak nechlapecký, tak dospělácký. Před očima pole, stromy, potůček - nu zkrátka krajina přímo vybízející k nostalgické náladě. Zdála by se opuštěná. Žel stopy civilizace jsou k naleznutí všude.


Kde za mého dětství bývalo pusto, tam je dnes soukromý pozemek. Polní cesta, kterou jsem do těchto končin tak rád chodil, dostala nedávno asfaltový povrch a stala se tak součástí cyklotrasy. Já se po ní tolikrát proháněl na kole, i když byla jen směsí hlíny a kamení a nijak mi to nevadilo. Další střípek z děství je pryč; další místo, které už mi zůstalo - tak jak jsem je znal a měl rád - jen na fotkách. Nebylo by snad lepší odstěhovat se někam daleko, kde to neznám a nemuset se tak dívat, jak se vše okolo mění ?

Opuštěná "tanečnice" připomíná, že na tomhle smutném pustém strništi bylo kdysi zeleno, živo. Než se objevil člověk se svými stroji, aby sklidil, co kdysi zasel.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 21. října 2013 v 19:46 | Reagovat

Jo chlapče, život utíká rychleji než si stačíme uvědomit! :-(
Muži, tedy ti, které znám, se vyznačují tím, že si myslí, že čas utíká jen ženám! Bohužel, jediná spravedlnost na světě je ta, že utíká všem stejně! ;-)  :-)

2 Jarka Jarka | Web | 21. října 2013 v 19:54 | Reagovat

Ale ale, už to tak vypadá, že na tebe s tím podzimem přišel nějaký smutek na duši. Taky ráda vzpomínám na doby minulé a nejlépe se vzpomíná nad starými fotkami. Můj taťka byl vášnivý fograf-ametér a zůstala po něm halda albumů. Není nad to, usadit se do křesla, položit si některý album na kolena a listovat a vzpomínat. Mám to prohlížení moc ráda a naštěstí, ve mě nevzbuzuje nostalgii. Věřím, že tvá posmutnělá nálada je jen přechodný stav a zase se na tvůj svět usměje sluníčko. 8-)

3 Anna Anna | Web | 21. října 2013 v 21:11 | Reagovat

Jarka to vystihla přesně s tou podzimní nostalgií :-) Já jsem na tom úplně stejně jako ty. Už jen prstíčkem hrabu po vzpomínkách z dětství. Co jiného zbývá, když člověku současnost nic nového, na co by rád vzpomínal, nepřináší.

4 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 21. října 2013 v 21:17 | Reagovat

Pěkné fotečky, Viku...:)Někdy je takové ohlédnutí příjemné, taky si občas zavzpomínám, ale spíš se snažím koukat  dopředu... 8-) Né, že by tam na mě čekalo něco extra ohromujícího, ale ta zvědavost... 8-) Mě prostě vždycky zajímalo, co je za rohem :-D 8-)  ;-)
Měj se moc hezky, Viku! :-)  :-)

5 lentilka lentilka | 22. října 2013 v 4:19 | Reagovat

A jé. Taky tě stíhá podzimní melancholie? Tak jí moc nepropadej.. ;)

6 hablina hablina | Web | 22. října 2013 v 9:56 | Reagovat

Pustina vocáď pocáď, když jdu dvacet kilometrů a nikde žádná hospoda, toužím po civilizaci :-D

7 bretislav bretislav | 22. října 2013 v 10:43 | Reagovat

To taky znám, rád se vracím, ale nemělo by to vzpomínání být na úkor přítomných a příštích potřebností a nemělo by taky příliš deptat bolestínskou dušinku, která v nás může dřímat v různě vyvinuté formě podle nátury. Nojo, kluci z Foglarovek! A jestlipak, Viku, znáš k nim ještě kluky a holky od Randsoma? Srovnatelná dobrodružství pro nás, věčné idealisty a snílky! :-)

8 MirekČ MirekČ | Web | 22. října 2013 v 11:35 | Reagovat

A na všech fotkách všudypřítomné dráty ... :-(

9 vik vik | Web | 22. října 2013 v 19:04 | Reagovat

[1]: Když já mám dojem, že mi utíká stále rychleji a rychleji. Tak jak může utíkat všem stejně ? :D

[2]: Taky se moc rád probírám starými fotkami. Máme jich spoustu, černobílých (ty mám nejradši), velkých malých .. no prostě moc. :-D

[3]: Asi bychom se měli naučit dělat si ty nezapomenutelné chvíle pořád, i do budoucna, nějak sami. Ale jak, co ? :-)

[4]: Vnukla si mi JiHei moc zajímavou myšlenku - být zvědavý, co přinese zítřek. To je nádherný přístup k životu :-) Děkuji ;-)

[5]: Až uslyšíš ránu, tak jsem se propadl na dno :-D

[6]: Jooo, hospoda je pro mne ta příjemnější stránka civilizace :-P

[7]: Foglarovky čtu pořád. Teď zrovna Hochy od Bobří řeky, už ani nevím pokolikáté. Ale Randsom .. to mi nic neříká. :-|  Jsem rád, že nejsem sám tím věčným snílkem a idealistou. :-)

[8]: Tak přiznávám bez okolků, toho jsem si ani nevšiml. 8-O  Je fakt, že v našich končinách je to dráty přímo prošpikované. Nezadrátovaný koutek přírody aby člověk pohledal. :-|

10 bretislav bretislav | 23. října 2013 v 7:25 | Reagovat

Viku, najdi si na netu Arthur Ransome a mrkni na komentáře k jeho knížkám. Napsal jich řadu o dobrodružstvích "Vlaštovek" a "Amazonek" - čtveřici sourozenců a dvou sester, které prožívali se svými plachetnicemi na "pustém" ostrově (i jinde) o prázdninách. Báječné dětství! :-)

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 24. října 2013 v 17:12 | Reagovat

Jo chlapče - kdeže loňské sněhy jsou :-)

12 johanes johanes | E-mail | 7. listopadu 2013 v 16:25 | Reagovat

...je to jen důkaz, jak ta naše civilizace se zakořeňuje všude kolem nás...za chvíli bude problém potkat na cestě kaluž... [:tired:]

13 Anna Anna | Web | 14. prosince 2013 v 18:34 | Reagovat

Koukám, koukám, že delší dobu nepřibyl článek. Tak doufám, že nám Vík napíše recenzi na pokračování Hobita ;-)

14 Ilma Ilma | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 12:18 | Reagovat

Tolik mi to připomíná chvíle, které sama prožívám. Ať se kouknu kamkoliv, všechno je jiné, než bylo. Na místech, kde jsem bývala ráda, není nic z toho, kvůli čemu jsem tam chodívala. Doba jde dopředu a zřídkakomu jde o ty abstraktní, nemateriální věci. Nejen tyto chvíle, příroda a celkově uchylování se ke vzpomínkám přivádí na duši naprostý smutek a nostalgie se může rozjet v plném proudu. Asi bych to nezvládla popsat lépe než ty. Tvé články dýchají, ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama