... aneb koutek jednoho kafaře

Překážky

22. ledna 2013 v 9:11 |  Rozjímání nad šálkem
Za těch ... no řekněme několik nemnoho let co trajdám po tomhle světě, všiml jsem si jedné zvláštní skutečnosti. Často jsme stavěni do situací, které nás nutí překonat některou ze svých slabších stránek či bolístek. Asi jako kdyby rodič ponořil své vody se bojící dítko do rybníku, aby se naučilo plavat a zbavilo se tak nadobro svého strachu, před kterým by jinak celý život utíkalo.


Zkrátka jsem nabyl přesvědčení, že takzvané překážky jsou nám kladeny do cesty právě proto, abychom na nich zesílili, poučili se a vyrovnali s něčím, co by nám jinak bylo neustálým břemenem. I to bylo důvodem, proč jsem před lety uvěřil v existenci "vyšší moci." Nedokázal jsem se totiž spokojit s myšlenkou, že se takové souhry okolností dějí jen náhodou, beze smyslu a hlubšího významu.

Teď to téma trošku odlehčím. Od malička jsem člověk hodně uzavřený, trémista a stydlín. V chumlu lidí jsem se nikdy necítil zvlášť dobře, raději jsem vyhledával samotu. Rovněž velmi nerad jsem telefonoval či osobně vyřizoval cokoli na úřadech. A třetí takovou mou charakterovou vlastností je, že pro mne nikdy nebyly moc důležité peníze. Ne že bych je utrácel, to ne. To já si zase pečlivě střádám do kasičky na horší časy (pro strýčka Příhodu). Myslím to tak, že jsem neměl v dětství moc rád peníze jako dárek k narozeninám a když už jsem od někoho nějakou tu korunku dostal, nijak zvlášť mne ten nečekaný výnos neoblažil.

A jak jsem skončil ? Pracuji ve škole s 360 žáky a 40 zaměstnanci k tomu. Telefonování je můj denní chlebíček, chození na poštu, městský úřad a další různá místa se pro mne stalo běžnou pracovní náplní. Nu a na starost mám rovněž školní pokladnu. Často se přehrabuji v bankovkách a mincích (ten zvuk prostě miluji), jsem rozmrzelý, když si někdo přijde proplatit doklad a s velkou radostí měsíc co měsíc tahám z kolegů penízky za obědy.

Zvláštní, jak si člověk dokáže zvyknout a přizpůsobit se. V prvních měsících pro mne tohle zaměstnání nebylo žádný med. Dnes se tam cítím docela šťastný.

Ještě jeden postřeh bych měl. Z vlastní zkušenosti. I zdánlivě veliká překážka se v našich očích o něco změnší, pokud se do jejího zdolávání pustíme s vědomím, že má svůj smysl a že její překonání bude po nás přínosem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabi Gabi | Web | 22. ledna 2013 v 13:52 | Reagovat

S tímto naprosto souhlasím. Dřív jsem naivně snila o dokonalém životě plném štěstí, ale postupem času jsem si uvědomila, že dokonalý život neznamená šťastný život. Vždyť překážky jsou tak důležité pro náš rozvoj :-)

2 Jirka Jirka | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 17:09 | Reagovat

Bez překážek by byl život příliš jednoduchý. Když jsem Tvé řádky četl, říkal jsem si, že je mi to povědomé. Nejsi také kozoroh?

3 vik vik | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 18:38 | Reagovat

[1]: .. a rozvoj je přirozeností člověka :-)

[2]: Kdepak, já jsem velmi váhavá váha :-)

4 Ivet Ivet | Web | 22. ledna 2013 v 20:31 | Reagovat

Also...,
jsem neplavec, tak nemám co dodat!-:(

5 lentilka lentilka | E-mail | 22. ledna 2013 v 20:52 | Reagovat

Váhy jsou prý velice empatické, o váhavosti nic nevím. :-)

6 bretislav bretislav | Web | 23. ledna 2013 v 0:11 | Reagovat

Ty váhy ti vřele schvaluju! Moje žena se tomu znamení trochu pošklebuje - říká něco o nerozhodnosti - já tvrdím, že to znamená rozvažování a přemýšlení a o to se opírám. Není jednoduché se rozhodnout, když člověk má 8 bodů "pro" a 6 bodů "proti". Ti ostatní to jednoduše odečtou jako v školní početnici, my zvažujeme ještě různé priority a bodové slabiny. Dobré je to, Viku! ;-)

7 vik vik | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 18:19 | Reagovat

[4]: To s tím plaváním byl jen takový příklad, nemyslel jsem tím nic víc. Mimochodem, sám nejsem zrovna dobrý plavec.

[5]: Taky jsem slyšel, že prý jsou empatické :-)

[6]: Aha, takže napříště budu nerozhodnost maskovat jako opatrnost a pečlivost při rozhodování :-) Chápu dobře, že mám tu čest s váhou ? :-)

8 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 23. ledna 2013 v 21:56 | Reagovat

No, já jsem v měsíčním znamení váha,a i to stačí k tomu, že taky stále "vážím" na miskách vah, což mé okolí málokdy chápe :-D

9 Macin Macin | Web | 24. ledna 2013 v 8:10 | Reagovat

Bývala jsem přesně jako ty. Jenže jsem se vdala a zjistila jsem, že co si nevyřídím sama, tak není, protože maminka s tatínkem se nemůžou starat do nekonečna. Ze začátku to bylo utrpení, jít někam na úřad, ale pak to nějak přešlo a teď už to celkem jde.A penízky?ty šetřím na horší časy a moc neutácím. ;-)

10 Zuzka Zuzka | Web | 26. ledna 2013 v 18:27 | Reagovat

Taky na sobě pozoruju, že moje fobie z telefonování za ty leta trochu opadla a myslím, že až nastoupím do zaměstnání, tak pak budu moct telefonovat do alelujá s úplně cizími lidmi. :-D

aneb zvyk je železná košile ;-)

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 27. ledna 2013 v 16:11 | Reagovat

Takový stydlín a člověk držící se raději vzadu jsem byla taky. No život si nás vycepoval, deru se kupředu, nedám se. Kdeže stydlín, kdeže je ta děva co se raději v pozadí skrývala :-D, to už nejsem já :-)

12 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 18:38 | Reagovat

Krásně napsáno, Viku...Moudrá slova..a jsem ráda, že se ti v práci nakonec líbí. Tvoje práce je prospěšná a navíc máš kolem sebe děti. A taková práce by se mi MOC líbila... :-)

13 MirekČ MirekČ | Web | 3. července 2013 v 22:53 | Reagovat

Áááá, ... "obrácení Ferdiše Pištory" ... to znám moc dobře také, jen u nás je žáků jen 300. ;-)

14 Ilma Ilma | Web | 31. července 2013 v 15:37 | Reagovat

Je to zajímavě napsané, svým způsobem pěkné zamyšlení. :)Každá překážka či nepříznivá situace by nám měla něco dát, na všem bychom mohli najít něco dobrého, optimistického. Byť je to třeba jen poučení z chyby.
To, co jsi k sobě napsal z doby, když jsi byl malý, rozumím tomu, měla jsem to dost podobné. Jenže čas člověka změní, musí se přizpůsobit tomu, co chce dělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama